Management koní I. část

Management koní je velice rozsáhlé téma. Ale co by mělo být především hlavním cílem správného managementu? Spokojený, zdravý kůň a to ne pouze z té fyzické stránky, ale i z té psychické.

Samotný management je pro každého koně individuální a bude se lišit například na základě způsobu ustájení a záměru využití koně. Pojďme se v řešení managementu koní zaměřit na sportovní koně, kteří jsou ustájeni v pevných boxech ve stáji.

V dnešní době nám ke správnému managementu koní přispívá svou prací spoustu lidských faktorů a to například veterináři, kováři, výživoví poradci, fyzioterapeuti, trenéři a další.

V této části bych trochu odbočila. Ne každý jezdec pochází z rodiny, která se několik generací zabývá jezdeckým sportem.  Je taktéž velká řada jezdců a to jak na vysoké úrovni, tak i na té hobby úrovni, jejichž veliké dětské přání bylo ,,svézt se na koni,,.  Nakonec se tento sport stal součástí jejich životů a u některých dokonce jejich hlavní životní náplní. Vidíš se v tomto příkladu? Myslím, že přesně takhle se začala jezdectví věnovat většina z Vás.

A teď se nabízí otázka – Kdo by měl být tím člověkem, který má poradit, jak s koňmi správně zacházet?  Za mě je to trenér. Někteří z Vás měli to štěstí a narazili na zkušené lidi, kteří jim v tomto směru smysluplně pomohli a tak to má být.

Nezkušený člověk nemůže sám vyhodnotit co je pro jeho koně nejlepší. – Nebo dokáže si každý z Vás ošetřit zlomenou ruku? – Samozřejmě že ne, protože jsou k tomuto zákroku zapotřebí nějaké znalosti, zkušenosti a praxe.  A to je právě ono. No já když si vzpomenu na management mých koní před sedmnácti lety, tak to taky nebyla žádná sláva :D.. O koně bylo samozřejmě každý den postaráno – měli denně vykydáno, nastláno, seno a krmení dvakrát denně, pravidelně chodili do výběhu a pracovat. Ale nějaký management v plánování práce? Co by měl můj kůň dělat po náročném tréninku? Co ideálně dělat před náročným tréninkem? A nebo – proč zrovna tohle krmení krmím tomuto koni? Na čem a především z jakého důvodu mám lonžovat tohoto koně? Jaké udidlu bude mému koni nejvíce vyhovovat?  Tak přesně nad všemi těmito otázkami jsem začala přemýšlet až ve chvíli, kdy mi někdo řekl, že je opravdu důležité nad tím vším přemýšlet. A právě z tohoto důvodu je spolupráce se správnými lidmi velice důležitá. A dokonce ani ten správný člověk nebude vědět úplně všechno na 100%. Přesně tento fakt vystihuje věta, kterou jsem již slyšela nespočetkrát: ,,U koní se člověk učí celý život.,,  

Pojďme se vrátit k podstatě tohoto článku. Management koně se bude lišit v případě čtyřletého koně, se kterým se začíná pracovat a koně, který startuje na úrovni Grand Prix.

Toto téma bych ráda rozdělila do několika článků a právě v tomto se zaměřím na ty nejzákladnější principy managementu koní.

Očkování

Očkování koní je klíčovou součástí v péči o jejich zdraví.

Sportovní koně jsou často vystaveni vysokým fyzickým nárokům a pohybují se v prostředí, kde přicházejí do kontaktu s mnoha jinými zvířaty. Proto je pravidelné očkování základním kamenem péče o jejich zdraví. Očkování nejen chrání jednotlivé koně před vážnými onemocněními, ale také přispívá k ochraně celé koňské populace.

Která očkování jsou pro sportovní koně povinná?

Sportovní koně se nejčastěji očkují proti dvěma hlavním onemocněním:

1. Koňská chřipka (Equine Influenza)
2. Tetanus

V některých situacích mohou být doporučena další očkování, například proti herpesviru (EHV), vzteklině nebo západonilské horečce, ale očkování proti chřipce a tetanu tvoří základní minimum.

Očkování proti koňské chřipce

Koňská chřipka je vysoce nakažlivé virové onemocnění, které se šíří především kapénkami a přímým kontaktem mezi zvířaty. Sportovní koně, kteří cestují na závody nebo jiné akce, jsou kvůli blízkému kontaktu s jinými zvířaty obzvlášť ohroženi.

Ochrana proti chřipce není jen individuální, ale přispívá i k prevenci rozsáhlých epidemií, které by mohly ohrozit celé stáje nebo závody.

Typické vakcinační schéma zahrnuje:

1. Základní vakcinace (rozočkování)

• První dávka: Zahájení očkování.
• Druhá dávka: Obvykle za 4-6 týdnů po první dávce.
• Třetí dávka: Po 5-6 měsících od druhé dávky (v závislosti na pokynech výrobce vakcíny).

• Následné očkování se provádí v intervalech 6 nebo 12 měsíců, jak doporučuje výrobce vakcíny nebo veterinář. Tento interval závisí na riziku nákazy a na konkrétní situaci (například u sportovních koní je často vyžadováno přeočkování každých 6 měsíců).

Očkování proti tetanu

Tetanus je bakteriální onemocnění způsobené toxiny produkovanými bakterií Clostridium tetani. Tyto bakterie se běžně vyskytují v půdě, a protože koně jsou náchylní k poraněním, riziko infekce je vysoké.

Tetanus má u koní často fatální průběh, ale očkování poskytuje spolehlivou ochranu.

Typické vakcinační schéma zahrnuje:

     1. Základní vakcinace (rozočkování):

• První dávka: Zahájení očkování.
• Druhá dávka: 4–6 týdnů po první dávce.

     2. Pravidelné přeočkování:

• Každé 1–3 roky v závislosti na vakcíně a doporučení veterináře.

Kombinované vakcíny

Většina výrobců dnes nabízí kombinované vakcíny, které chrání proti oběma onemocněním, tedy jak proti koňské chřipce, tak proti tetanu a není nutné aplikovat dvě různé vakcíny zvlášť. Pokud je použita kombinovaná vakcína, tak vakcinační schéma se řídí pravidly pro koňskou chřipku, ale ochrana proti tetanu bývá díky tomu pravidelně obnovována.

Vakcinační schéma a jeho význam

Vakcinační schéma je podrobný plán zahrnující načasování jednotlivých dávek a přeočkování. U sportovních koní je jeho dodržování zásadní z několika důvodů:

1. Úplná imunita

K dosažení plné ochrany je nutné, aby byly všechny dávky vakcíny podány v přesně stanovených intervalech. Pokud by se intervaly nedodržely, imunita koně by nemusela být dostatečně silná.

2.    Požadavek na závodech

Organizátoři sportovních akcí vyžadují platné očkovací záznamy. Mezinárodní jezdecká federace (FEI) požaduje, aby koně účastnící se mezinárodních závodů měli platné očkování proti koňské chřipce. Přeočkování nesmí být starší 6 měsíců a zároveň musí být aplikováno nejméně 21 dní před závody. 

Na národních závodech v České republice je dostačující přeočkování proti koňské chřipce jednou za rok.

Pokud se vakcinační schéma při rozočkování nedodrží (například pokud se druhá nebo třetí dávka aplikuje později, než by měla), může být nutné začít základní očkování znovu, aby byla zajištěna dostatečná imunita. Při nedodržení vakcinačního schématu při rozočkování nebo při nedodržování pravidelného přeočkování (tedy při neplatnosti očkování) nesmí být kůň vpuštěn na závodiště, nesmí se účastnit závodů, což znamená diskvalifikaci ještě před startem. Proto je důležité sledovat harmonogram a konzultovat vše s veterinářem.

3.  Prevence šíření nemocí

Na závodech, kde se setkávají koně z různých míst, je riziko přenosu nemocí vysoké. Pravidelná vakcinace snižuje pravděpodobnost šíření infekcí mezi účastníky.

Na níže vloženém obrázku je znázorněno vakcinační schéma.

POZOR!

Od 3. 2. 2025 je povinnost zaznamenávat očkování proti chřipce u koní registrovaných v Mezinárodní jezdecké federaci (FEI) do aplikace FEI HorseApp!

FEI zavedla tuto povinnost pro lepší kontrolu vakcinace, snížení rizika šíření infekčních nemocí a zajištění souladu s veterinárními pravidly na mezinárodních závodech.

Zadání vakcinací do FEI HorseApp:

1. Nové vakcinace – musí zaznamenat veterinář v den vakcinace
2. Historické vakcinace (vakcinace, které již proběhly a nejsou zaznamenány v aplikaci) mohou zadat: veterináři nebo jakákoli osoba spojená s koněm (např. majitel, jezdec, ošetřovatel)

Po zadání historických vakcinací bude jejich správnost ověřena FEI a oficiálním veterinářem během veterinární kontroly při příjezdu na FEI závody.

Podrobný návod, jak registrovat historické údaje o očkování do  FEI HorseApp, najdete na stránkách: https://howto.fei.org/content/20/304/en/how-to-register-historical-vaccination-details-on-the-fei-horseapp.html

Vyšetření krve na anémii koní

Vyšetření krve na anémii u koní, označovaná také jako Cogginsův test, je důležité z hlediska ochrany zdraví koní a prevence šíření infekčních onemocnění, především infekční anémie koní (AIE). Toto vyšetření je v mnoha zemích povinné, zejména pokud se kůň účastní závodů, výstav, transportů nebo jiných shromáždění koní.

1.    Identifikace infekční anémie koní (AIE)

Prevence a doporučení

Tímto způsobem ochráníte nejen svého koně, ale i ostatní zvířata v okolí.

Odčervení

Odčervování koní je klíčovou součástí jejich zdravotní péče, protože parazité mohou mít vážné dopady na zdraví koně a způsobit řadu problémů, včetně život ohrožujících komplikací.

Frekvence odčervování závisí na několika faktorech, jako je věk koně, jeho zdravotní stav, prostředí a výsledky parazitologických vyšetření.

Parazitologické vyšetření trusu je běžný způsob, jak zjistit, zda má kůň vnitřní parazity. U většiny parazitů, jako jsou strongylidi nebo škrtavky, je vyšetření poměrně spolehlivé. Nicméně přítomnost tasemnic prokáže jen asi ve 30 % případů.

Při odčervování je také důležité dbát na sřídání odčervovacích past. Nejde jen o změnu výrobce pasty, ale je důležité kontrolovat jejich složení a střídat účinné látky.

• Každá účinná látka působí na jiné parazity.  Pokud budete svému koni aplikovat pouze jednu odčervovací pastu, tak některé parazity nikdy nevyhubíte.
• Pokud nebudete účinné látky střídat, tak si paraziti na odčervení zvyknou a přestane fungovat.
• Použitím různých účinných látek zajistíte, že se zbavíte nejen dospělých červů, ale i jejich larev a tasemnic.

Frekvence odčervení

• Dospělí koně: Obvykle 2–4krát ročně
• Mladí koně: Hříbata a mladí koně (do 2 let) by měli být odčervováni častěji, protože jsou náchylnější k vysoké zátěži parazity.

Odčervování hříbat

• První odčervení se doporučuje ve věku 2–3 měsíců. Zaměřuje se především na škrkavky, které jsou u mladých koní největším problémem.
• Poté se hříbata odčervují každé 2–3 měsíce, dokud nedosáhnou 1 roku věku.
• Od 1 roku se přechází na schéma pro dospělé koně.

Proč je důležité koně pravidelně odčervovat?

• Koně jsou přirozeně vystaveni různým druhům parazitů, kteří žijí ve střevech a dalších orgánech.
• Parazité, jako jsou škrkavky, tasemnice, strongylidy nebo roupy, mohou způsobit podvýživu, oslabení imunity, ztrátu kondice, koliky a v extrémních případech i smrt.
• Pravidelné odčervování pomáhá snižovat počet parazitů v těle koně a minimalizuje riziko přenosu na ostatní zvířata v chovu.

Co hrozí při nepravidelném odčervování?

• Podvýživa: Parazité odebírají živiny z potravy, což vede k hubnutí, špatné srsti a ztrátě kondice.
• Záněty a poškození střev: Někteří parazité narušují stěnu střev, což může způsobit průjem, koliky nebo dokonce smrt.
• Anémie: Někteří parazité (např. krev sající strongylidy) způsobují ztrátu krve a anémii.
• Blokády střev: Vysoká zátěž parazity může vést k ucpání střev nebo jejich perforaci, což je často fatální bez rychlé veterinární intervence.
• Zamezení růstu: Mladí koně, kteří nejsou odčervováni, často neprospívají a zaostávají ve vývoji.
• Riziko přenosu na další koně: Neodčervovaný kůň zvyšuje množství infekčních stadií parazitů v prostředí, což ohrožuje ostatní zvířata.

‣ Nejlepší je konzultovat plán odčervování s veterinářem, který zohlední specifické potřeby Vašeho koně a prostředí, ve kterém žije.

Kontrola zubů

Péče o zuby koně je další klíčovou součástí jeho celkového zdraví a výkonnosti, zejména u sportovních jedinců. Stav zubů ovlivňuje nejen příjem potravy, ale také pohodlí při tréninku, závodech a nošení udidla.

Sportovní koně jsou často vystaveni vysokým fyzickým nárokům, a jakýkoli zdravotní problém může ovlivnit jejich výkon. Zdravé zuby jsou zásadní pro:

• Efektivní příjem potravy: Nesprávně obroušené nebo poškozené zuby mohou omezit schopnost koně rozžvýkat potravu, což vede k nedostatečnému trávení a ztrátě kondice.
• Pohodlí při práci: Problémy se zuby mohou způsobovat bolest při nošení udidla nebo uzdy, což se projeví neklidem, ztrátou koncentrace nebo odmítáním spolupráce.
• Celkovou pohodu: Bolest zubů může mít vliv na chování koně, který může být podrážděný nebo apatický.

Kdy začít s pravidelnými kontrolami zubů?

První kontrola by měla proběhnout již u hříbat, obvykle kolem 1. roku života. V tomto období dochází k růstu mléčných zubů a jejich následné výměně za trvalý chrup. Pravidelná péče by pak měla pokračovat po celý život koně.

• Mladí koně (1–5 let): Častější kontroly jsou nutné kvůli výměně mléčných zubů za trvalé. V této době mohou vznikat problémy, jako jsou špatně rostoucí zuby nebo ulomené mléčné zuby, tzv. „čepičky“.
• Dospělí koně (6–15 let): Kontrola jednou až dvakrát ročně je obvykle dostačující. Zubař se zaměřuje na ostré hrany zubů a další nepravidelnosti.
• Starší koně (15+ let): S věkem dochází k opotřebení zubů, takže je třeba dbát na to, aby kůň stále mohl přijímat potravu bez obtíží.

Jaké problémy se zuby mohou koně mít?

Koňské zuby rostou po celý život, což znamená, že se neustále obrušují. Pokud však k tomuto procesu nedochází rovnoměrně, mohou vznikat různé problémy:

1. Ostré hrany a hroty: Tyto nerovnosti mohou způsobovat bolest při žvýkání nebo při kontaktu s udidlem.
2. Přerůstající zuby: Pokud nejsou zuby správně obrušovány, mohou přerůst, což brání správnému skusu.
3. Ulomené zuby: Mohou vést k infekcím nebo obtížím při přijímání potravy.
4. Problémy s mléčnými zuby: U mladých koní mohou „čepičky“ (zbytky mléčných zubů) bránit růstu trvalých zubů.
5. Infekce a abscesy: Tyto problémy mohou být velmi bolestivé a mohou vyžadovat veterinární zákrok.

Jak předcházet problémům se zuby?

Preventivní péče je zásadní pro minimalizaci problémů se zuby a zajištění dlouhodobého zdraví koně. Doporučení zahrnují:

1. Pravidelné kontroly: Provádějte pravidelné zubní kontroly alespoň jednou ročně, nebo častěji u mladých a starších koní.
2. Kvalitní krmivo: Poskytujte koni stravu, která podporuje přirozené obrušování zubů, například seno a pastvu.
3. Vyhýbání se tvrdým krmivům: Tvrdá nebo nevhodná krmiva mohou způsobit poškození zubů.
4. Sledování chování koně: Všímejte si změn v chování, jako je neochota přijímat potravu, hubnutí nebo nepohodlí při nošení uzdečky. Tyto příznaky mohou signalizovat zubní problém.

Co se může stát při zanedbání péče o zuby?

Pokud péče o zuby není dostatečná, mohou se problémy zhoršovat a vést k vážným komplikacím:

• Podvýživa: Kůň není schopen správně zpracovat potravu, což vede ke ztrátě hmotnosti a nedostatku energie.
• Bolest a nepohodlí: Neustálá bolest zubů může ovlivnit chování koně a jeho výkonnost.
• Infekce: Neošetřené zubní problémy mohou vést k abscesům nebo jiným infekcím, které mohou být život ohrožující.

Kování/korektura koňských kopyt

Kováři hrají zásadní roli v péči o kopyta koní. Jejich hlavní úkoly zahrnují:

1. Kování koní: Připevnění podkov, které chrání kopyta a zlepšují jejich funkčnost.
2. Korektura kopyt: Ošetření a upravení tvaru kopyta, aby byl vyváženž a odpovídal přirozené biomechanice koně.
3. Diagnostika problémů: Zjištění a řešení zdravotních problémů kopyt, jako jsou praskliny, hniloba nebo deformace.

Proč se koně kovou?

1. Ochrana kopyt: Podkovy chrání kopytní stěnu před nadměrným opotřebením při práci na tvrdém nebo nerovném povrchu.
2. Zlepšení trakce: Speciální podkovy umožňují lepší přilnavost na kluzkém nebo mokrém povrchu.
3. Korekce biomechaniky: Podkovy mohou pomoci upravit pohyb nebo zmírnit tlak u koní s ortopedickými problémy. V tomto případě je ideální, aby ortopedické problémy koně a následné zvolení vhodného kování společně konzultoval kovář s veterinářem daného koně.
4. Zládnutí vysoké zátěže: Koně v intenzivním sportu často potřebují podkovy, aby snížili zátěž na kopyta a předcházeli jejich poškození.

Intervaly kování a korekce kopyt

1. Kování

• Kování se obvykle opakuje každých 6–8 týdnů, v závislosti na růstu kopyt a zátěži koně.
• U některých koní v intenzivní práci může být interval kratší.

2. Korektura kopyt

• Pokud kůň není kovaný, potřebuje pravidelnou úpravu (strouhání) každých 4–8 týdnů, aby se zabránilo deformacím kopyt a nerovnováze.

Před kováním nebo strouháním se často dávají do kopyt tzv. ,,náboje,,.

Náboje se aplikují do kopyt na několik hodin a to ideálně přes noc před kováním a slouží jako prostředek, který změkčuje rohovinu kopyta. Jsou to speciální přípravky nebo směsi, jejichž cílem je hydratovat a zvláčnit kopytní stěnu, čímž se usnadňuje práce kováře při úpravě kopyta.

Náboje jsou obvykle pasty, jíly, nebo přípravky na bázi vody a olejů, které se aplikují přímo do kopyt. Náboje jsou běžně dostupné ve specializovaných obchodech s jezdeckými potřebami. Někteří veterináři mohou doporučit konkrétní přípravky na základě stavu kopyt Vašeho koně. Někteří chovatelé používají také domácí metody a do kopyt aplikují přírodní jíl.

Pokud má Váš kůň příliš tvrdá nebo suchá kopyta, čímž může v budoucnu dojít například k praskání kopyt, tak je vhodné náboje požívat, i když není zrovna Váš kůň před kováním. Tvrdá a suchá kopyta jsou náchylnější k dalšímu vysoušení především v letních měsících. Pokud má tento problém i Váš kůň, tak je vhodné aplikovat do kopyt náboje v letních měsících například před skokovým tréninkem, aby se změkčila rohovina kopyta a kopyto lépe pružilo.

Jedním ze známějších problémů kopyt je hniloba

Hniloba kopyt je infekce kopytní střelky způsobená bakteriemi, které se množí v prostředí bez přístupu vzduchu.

Příčiny hniloby

Příznaky

Jak odstranit hnilobu v kopytech?

Prevence hniloby kopyt

1. Pravidelná údržba kopyt

• Každodenní čištění kopyt.
• Pravidelná korektura nebo kování

2. Správné prostředí

• Čistá a suchá podestýlka ve stáji.
• Omezení pobytu na mokrých pastvinách.

3. Pravidelná kontrola

• Sledujte stav střelky a okamžitě řeště jakékoli známky změkčení nebo zápachu.

Konzultace s kovářem a veterinářem pomohou předejít problémům a zajistit, že váš kůň bude v kondici.

Sport bez podkov

V dnešní době se hodně řeší závodění bez podkov tzv.barefoot, což má své výhody:

• Přirozený pohyb: Bez podkov mají kopyta větší kontakt s povrchem, což může zlepšit propriocepci (vnímání povrchu) a stabilitu.
• Zdravější kopyta: Při správné péči mohou být nekovaná kopyta pevnější, méně náchylná k prasklinám a hnilobě.
• Nižší riziko zranění: Podkovy mohou způsobit zranění při náhodném kopnutí nebo zakopnutí; bez podkov toto riziko odpadá.

Aby koně mohli pracovat bez podkov, tak je k tomu především zajištění vhodného prostředí, kde se kůň vyskytuje a povrch po kterém se pohybuje. Tato metoda není vhodná pro všechny koně.

Na vrcholové úrovni parkurového skákání je většina koní stále podkovaná, protože podkovy jsou považovány za standardní prostředek k ochraně kopyt při náročném tréninku a závodech na různých površích.

Nicméně, existují jezdci a trenéři, kteří se snaží ukázat, že barefoot přístup může být úspěšný i u sportovních koní. Mezi nimi je švédsky olympionik Peder Fredricson, který se sice nepřiklání výhradně k barefootu, ale aktivně podporuje přirozený přístup k péči o koně a jejich pohodu.

Informace obsažené v tomto článku byly konzultovány s MVDr. Miroslavem Trundou, kterému moc děkuji za jeho čas a ochotu, kterou tomu věnoval.

Doufám, že Vám tento článek předal něco málo do praxe. Již brzy se můžete těšit na Management koní II. část.  Pokud by byl zájem nějaké téma podrobněji specifikovat, tak nás kontaktujte prostřednictvím Instagramového profilu @youretm a nebo e-mailu: info@youretm.com. 🙂